Slovo úvodem aneb co může návštěvník těchto stránek očekávat

Autor těchto stránek si vytkl nemalý cíl – zmapovat pokud možno co nejkompletněji, plasticky a kompaktně historii jednoho fotbalového oddílu z Českých Budějovic. Oddílu ne největšího, oddílu ne nejstaršího, oddílu ne nejvýznamnějšího. Nicméně oddílu, který má dnes minimálně jednu významnou výjimečnost. Jde o oddíl ryze mládežnický, který již vychoval, vychovává a jistě i nadále bude vychovávat fotbalové talenty. Neboť právě z takové základny čerpají ony slavnější, bohatší, mocnější kluby.

Rudá hvězda České Budějovice (RH), v současné době Sportovní klub policie České Budějovice (SKP) byla založena v roce 1951.

Hlavním cílem je kniha o historii tohoto oddílu. Tyto stránky budou sloužit jako „tréninkové hřiště“. A co zde budete postupně nacházet? Za prvé to budou fotografie – jednotlivých mužstev oddílu v průběhu historie, jednotlivců, fotografie areálu atd. Ne všechny fotografie budou přesně určené, ne všichni sportovci budou mít své jméno. To je prosba na Vás, návštěvníky.

Budete-li mít jakýkoliv materiál a informace, které by obohatily tyto stránky, předejte je prosím autorovi těchto řádek.

Za druhé zde budou přepsány články o oddíle, tak jak je zveřejnila především Jihočeská pravda, potažmo jiná periodika od roku 1952.

Za třetí zde budou publikovány veškeré dosažitelné výsledné tabulky soutěží (okresní, krajské, divize), jichž se oddíl od roku 1952 zúčastnil.

Za čtvrté zde budou publikovány archivní prameny, které nás s historií oddílu seznamují (jde především o Archiv bezpečnostních složek Praha a Státní okresní archiv v Českých Budějovicích).

V neposlední řadě i materiály ze soukromých sbírek, současných či bývalých členů oddílu, které tímto prosím o spolupráci.

A pak to bude samozřejmě i psaná historie klubu. A aby nebylo čtení tak nudné, bude prošpikováno perličkami z dobového tisku.

Vážený návštěvníku, přeji Ti, abys u těchto stránek trávil postupně čím dál tím více času.

Jiří Petráš

Na úvod několik historických fotografií

Dosud nejstarší nalezená fotografie fotbalového mužsta Rudé hvězdy (vlevo nahoře) je z roku 1954. RH ČB hrála krajský přebor. Byla zveřejněna v Jihočeské pravdě. Stojící: Topič, Basta, Bagar, Slabý, Hora, sekretář Babička. V podřepu: Charvát, Březina, Křapa, Bauer, vpředu Machálek, Gregr.

Další fotografie (vpravo nahoře) je z roku 1961, kdy RH ČB byla účastníkem krajského přeboru. Horní řada zleva: trenér Veselý, Šenkeřík, Petřvalský, Hajduk, Zima, Jiřička, Král, Macas. V popředí: Sýkora, Valent, Soukup, Vavřina a Bláha.

Třetí fotografie (dole vlevo) je z roku 1963, opět byla RH účastníkem krajského přeboru. Bohužel, hráče neznáme, Jihočeská pravda zveřejnila pouze jméno fotografa. Pomozte mi poznat hráče. Děkuji.

Poslední foto je dosud nejstarší zachovalá fotografie žákovského mužstva Rudé hvězdy z roku 1964, účastníka okresního přeboru. Opět, bohužel, neznáme jednotlivé hráče. 

historie klubu 01
historie klubu 02
historie klubu 03
historie klubu 04

Fotbal, to je hra.?!

Episkyros, harpastum, football, soccer, kopaná. To je jen několik názvů, historických i současných, pro činnost, která v řadě kultur a regionů přesahovala a přesahuje rámec sportu a stávala se a je vášní, modlou, náboženstvím, životním stylem, kulturou, světovým názorem. Je to hra, která rozvíjí kolektivního ducha, nutí k přemýšlení a rozvoji těla, vzbuzuje vášně, a díky níž – bohužel – jsou lidé schopni zabíjet a válčit. Hra, která inspirovala a neustále inspiruje umělce – malíře, spisovatele, dramatiky, fotografy, filmaře … Hra, která aktéry i fanoušky nenechává klidnými, vtahuje všechny zúčastněné do děje a zvedá hladinu jejich adrenalinu, přivádí mnohé prostřednictvím srdečních příhod do spárů doktorů.

Doklady o prvních míčových hrách pocházejí již ze starého Egypta ze čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem a Číny z doby o tisíc let později. Hrály se i ve starověkém Řecku – zde pod názvem epyskoris, později v Římě pod názvem harpastum. Nejpočetnější doklady o míčové hře ve středověku nalezneme v Itálii, Francii a Anglii – zde již k roku 1175. Hrála se v ulicích měst, kdy proti sobě nastupovala „mužstva“ z jednotlivých čtvrtí čítající mnohdy i několik set mužů. Účelem hry bylo dostat jakýmkoliv způsobem, rukama, nohama, za pomoci pěstí, strkanic a kopanců, „kulatý nesmysl“ do městské brány ve čtvrti soupeře. Takto se fotbal doklopýtal až do století devatenáctého, kde se v jeho druhé polovině dočkal v Anglii převratných změn a doznal (až na pár výjimek) dnešní podoby. U zrodu moderního fotbalu stáli především studenti z britských středních a vysokých škol, např. v Cambridgi, Etonu, Harrowu či Rugby. Na rozdíl od prvních třech škol však vyznávali studenti z Rugby hru za pomoci rukou. Vedle fotbalu se tedy konstituovalo i ragby. Oba míčové sporty, vyšlé ze stejných kořenů, postupně ovládly celý svět. 

V roce 1855 vznikl v Anglii první sportovní klub na světě – Shefield Club. O osm let později, 26. října1863, se sešli v Londýně zástupci škol a klubů a založili první fotbalový svaz na světě – Football Association. Fotbalových klubů začalo přibývat jako hub po dešti – The Fores Club z Epping Forest u Londýna, Blackhead, Crystal Palace … V roce 1871 se odehrála první fotbalová soutěž na světě – Anglický pohár. Vítězem se stal tým Wanderers. V listopadu 1872 se odehrálo v Glasgowě první mezinárodní fotbalové střetnutí. Zápas mezi Anglií a Skotskem skončil bezbrankovou remízou. Postupem doby se také konstituovala a sjednocovala dosud volná a nejednotná pravidla. Od poloviny osmdesátých let 19. století tak v Anglii získal fotbal podobu a pravidla, které známe z větší části i dnes. 

Propagátory fotbalu v Čechách byly zpočátku hlavně kluby velocipedistů. Čeští nadšenci této hry se soustředili na roudnickém gymnáziu kolem profesora Jana Sommera, který se s fotbalem seznámil v cizině. První skutečný fotbalový zápas se tedy sehrál právě zde, na roudnickém labském ostrově, 15. srpna 1892. Bylo to u příležitosti sjezdu Národní jednoty severočeské a družstvo ČAC Roudnice zvítězilo nad Sokolem Roudnice 1 : 0. Již o dva roky dříve přeložil z angličtiny a vydal fotbalová pravidla, poprvé v Čechách, Josef Klenka, profesor tělocviku na malostranském gymnáziu a místonáčelník České obce sokolské. V roce 1893 vznikly i slavná dvojice pražských „S“. Nejprve při pražském Literárním a řečnickém spolku Slavia Akademický cyklistický odbor. Poté, co c. k. místodržitelství vlasteneckou Slavii rozpustilo, zrodil se sportovní klub téhož jména a s ním i nejstarší český dodnes používaný dres – červenobílá košile s hvězdou na srdci. Sparta měla přímočařejší vznik. U zrodu oddílu byla hrstka nespokojenců – fotbalových nadšenců, která v témže roce, 1893, opustila oddíl AC Praha, kde se pěstovala pouze lehká atletika, cyklistika a bruslení. Nově založený klub byl pojmenován nejprve AC Královské Vinohrady a o rok později pak přejmenován na AC Sparta. V prvním roce dvacátého století pak byl založen Český svaz footballový.

V čase se přenesme do období první Československé republiky, kdy se poprvé na scéně objevují oddíly Rudých hvězd. Ty vznikaly coby dělnické sportovní kluby od roku 1921. O dva roky později vznikl Všesportovní svaz Rudých hvězd v Československu. V roce 1926 se pak stala Rudá hvězda součástí Federace proletářské tělovýchovy. Sportovci s rudou hvězdou na drese tak představovali sice malý, avšak ne nedůležitý segment naší předválečné sportovní scény – jednalo se o dělnické levicově profilované sportovní hnutí. Nebylo to nic neobvyklého – první Československá republika v mnohém – tedy i ve spolkovém hnutí sportovního nevyjímaje – navazovala na tradice Rakousko-Uherska. Tak jako v Sokole se sdružovala převážně inteligence a střední stav a politicky měl blízko k národně socialistické straně, Rudá hvězda bylo pokrokové dělnické hnutí přimykající se ideově ke Komunistické straně Československa.  

Rok 1951 – založení organizace Sokol Rudá hvězda

Dne 11. prosince 1951 vyšel rozkaz č. 13 ministra národní bezpečnosti Ladislava Kopřivy o Zřízení a ustavení organizace „Sokol Rudá hvězda“ u Sboru národní bezpečnosti. Dle tohoto rozkazu se měly ustanovit jednotlivé organizace a prozatímní orgány Sokola Rudé hvězdy tak, aby započaly svou činnost počínaje 1. lednem 1952. Rozkaz měl dvě části – Zřízení a ustavení organizace „Sokol Rudá hvězda“ u Sboru národní bezpečnosti a pak samotný Organizační řád Sokola Rudá hvězda ve Sboru národní bezpečnosti. V první části se zdůvodňuje vznik organizace, vytyčují se pro ni hlavní úkoly a ministr též stanovil postup pro ustavení a zahájení činnosti organizace.

„Ochrana a obrana lidově demokratického zřízení, socialistické výstavby a pracujícího lidu vyžaduje od příslušníků Sboru národní bezpečnosti velkého morálního a fysického vypětí. Příslušníci Sboru mohou tento úkol splnit jen tehdy, dosáhnou-li vedle politických a odborných znalostí i potřebné tělesné zdatnosti, odolnosti a zdraví.

Tyto vlastnosti mohou být u příslušníků Sboru vypěstovány jen svědomitou a soustavně prováděnou tělovýchovou a sportem.

K zajištění řádného provádění tělesné výchovy a sportu ve Sboru národní bezpečnosti je nutno vytvořit dobrovolnou sokolskou tělovýchovnou a sportovní organizaci, která navazujíc na pokrokové ideály Tyršovy, na tradice dělnického tělovýchovného hnutí a čerpajíc z bohatých zkušeností sovětské fyskultury by byla schopna zajistit její řádné provádění a vychovávala by uvědomělé, ukázněné, pracovně výkonné a tělesně zdatné příslušníky Sboru.

Přitom jí musí být slavným vzorem tělovýchovné a sportovní organizace bezpečnostních sborů Sovětského svazu, kde zejména bezpečnostní klub Dynamo prokazuje vysokou vyspělost a vynikající zdatnost sovětských bezpečnostních sborů a sovětské fyskultury.

K dosažení těchto cílů proto zřizuji u Sboru národní bezpečnosti dobrovolnou tělovýchovnou a sportovní organizaci „Sokol Rudá hvězda“ a schvaluji její organizační řád.“ 

Postup ustanovení organizace

„Z dosavadního tělovýchovného oddělení politického sekretariátu ministerstva národní bezpečnosti se tvoří „sekretariát ústředního výboru Sokola Rudá hvězda“; do něho se přemísťují všichni pracovníci tělovýchovného oddělení politického sekretariátu MNB. Funkcí 1. tajemníka sekretariátu ústředního výboru pověřuji ppor. SNB Jana Fučikovského.

Sekretariát ústředního výboru Sokola Rudá hvězda působí jednak jako orgán Sokola Rudá hvězda jednak jako orgán ministerstva národní bezpečnosti.

Ve věcech organizace Sokol Rudá hvězda vyřizuje sekretariát ústředního výboru Sokola Rudá hvězda záležitosti organizačně výkonného charakteru (čl. 35 organizačního řádu).

Jako orgán ministerstva národní bezpečnosti obstarává sekretariát ústředního výboru Sokola Rudá hvězda všechny záležitosti, které podle organizačního řádu přísluší ministerstvu národní bezpečnosti, s výjimkou věcí kádrových, finančních a hospodářských; v těchto věcech podává příslušným služebním místům v ministerstvu národní bezpečnosti jen odůvodněné návrhy.

Jako složka ministerstva národní bezpečnosti se sekretariát ústředního výboru Sokola Rudá hvězda organizačně začleňuje do politického oddělení MNB; příslušníci sekretariátu ústředního výboru Sokola Rudá hvězda podléhají ve služebních věcech náměstku ministra národní bezpečnosti pro věci politické.

Sekretariát ústředního výboru Sokola Rudá hvězda, utvořený podle předchozích ustanovení, plní úkoly, které dosud obstarávalo tělovýchovné oddělení politického sekretariátu MNB; dále má za úkol vytvořit všechny předpoklady a podmínky pro ustavení Sokola Rudá hvězda a včasné zahájení jeho činnosti, zejména vypracovat směrnice pro ustavení organizací a prozatímních orgánů Sokola Rudá hvězda a provést nábor členstva.

Ustavení organizací a prozatímních orgánů Sokola Rudá hvězda musí být provedeno nejpozději do 31. prosince 1951.

Tělovýchovná a sportovní činnost v rámci Sokola Rudá hvězda započne dnem 1. ledna 1952; do této doby se provádí povinná tělovýchova podle dosavadních směrnic.“

Práci jednotlivých krajských resp. brigádních výborů organizace vedl k tomu určený tajemník, k němuž byli – dle potřeby – přiděleni další zaměstnanci. Za řádnou činnost jednotlivých oddílů Sokola Rudá hvězda pak odpovídal vždy velitel toho útvaru a součásti Sboru národní bezpečnosti, u nichž byly tyto oddíly zřízeny. Po finanční stránce zabezpečoval činnost RH příslušný odbor ministerstva národní bezpečnosti – ten se měl zejména postarat o zřízení tělocvičen, hřišť, plováren a dalších zařízeních důležitých pro činnost jednotlivých oddílů. Že tomu tak vždy nebylo, je patrné i na případu českobudějovické Rudé hvězdy.

Organizační řád

„Název a sídlo.

1. Název tělovýchovné a sportovní organisace ve Sboru národní bezpečnosti je „Sokol Rudá hvězda.“

Krajské organisace připojují k tomuto názvu jméno krajského města, brigádní organisace PS číslo brigády PS.

Odbočky se označují jménem krajské (brigádní) organisace a kromě toho vlastním číslem, které jim přidělí krajský (brigádní) výbor.

2. Sokol Rudá hvězda působí ve Sboru národní bezpečnosti na celém území Československé republiky.

Jeho sídlem je hlavní město republiky Praha.

3. Odznakem Sokola Rudá hvězda je pěticípá rudá hvězda.

4. Sokol Rudá hvězda je právnickou osobou.

Účel, působnost a prostředky.

5. Úkolem Sokola Rudá hvězda je organisovat a provádět mezi členy Sboru národní bezpečnosti dobrovolnou masovou tělovýchovu a sport, udržovat a zvyšovat jejich zdraví a fysickou a mravní úroveň, potřebné pro vykonávání služby a pečovat o jejich kulturní rozvoj.

6. Sokol Rudá hvězda

  • Organisuje a podporuje pěstování tělovýchovy a všech druhů sportu mezi svými členy,
  • Provádí propagaci tělesné výchovy a sportu,
  • Organisuje pořádání sportovních podniků, turistických táborů, kursů a kulturních podniků,
  • Zřizuje tělocvičny, hřiště a zařízení potřebná k pěstování tělovýchovy a sportu, turistiky a kultury.“

Jak vidno ze samotného rozkazu, založení tělovýchovné organizace Sokol Rudá hvězda bylo motivováno především politickými, ideologickými důvody. Tím prvním bylo vytvořit účinnou a silnou protiváhu tradiční české tělovýchovné organizaci Sokol, v níž se ještě komunistické straně nepodařilo získat úplný vliv. Připomeňme například neohrožené vystoupení sokolů na jediném poválečném sokolském sletu, či při pohřbu presidenta Edvarda Beneše. Sokol, jakožto tradiční organizace, v níž převažovali národně-socialistické myšlenky, byl komunistům trnem v oku.

Další důvod byl nasnadě – příslušníci Sboru národní bezpečnosti měli mít svou organizaci, která by byla ideologicky nezávadná, v níž by mohli provádět tělovýchovnou činnost jak oni, tak i jejich rodinní příslušníci.

Netřeba podotýkat, že vzorem pro zřízení Sokola Rudé hvězdy bylo sovětské Dynamo. Podobné organizace vznikaly i v jiných lidově-demokratických státech (např. Ujpesti Dósza v Maďarsku, Dinamo v Německé demokratické republice či v Rumunsku, Levski Spartak v Bulharsku, Gwardia v Polsku apod.). V dalším textu budeme používat označení Rudá hvězda, neboť v takové podobě se objevuje již v první polovině padesátých let.

Ještě do konce roku 1951 bylo u jednotek Sboru národní bezpečnosti a útvaru Pohraniční stráže v Českých Budějovicích založeno pět tělovýchovných jednot Sokol Rudá hvězda. Kdy došlo ke sloučení těchto pěti jednot do jedné, nevíme, mohlo k tomu dojít pravděpodobně už v následujícím roce 1952. Jednota měla v těchto letech deset oddílů dle druhů sportu – kopaná (k 1. 1. 1956 38 členů), odbíjená (20), lední hokej (18), košíková (20), základní tělesná výchova (250), stolní tenis (15), šachy (22), kanoistika (15), sportovní střelba (55) a judo (14)

Ač byla činnost jednoty hodnocena kladně, omezoval ji přece jenom fakt, že neměla vlastní sportoviště. Jiří Kopáček, který působil coby instruktor a trenér v českobudějovické Rudé hvězdě v letech 1956 – 1965 na toto období vzpomíná: „Po skončení vojenské školy ve Varnsdorfu jsem nastoupil jako tělovýchovný důstojník do Plzně. To bylo v roce 1954. Po zrušení toho útvaru jsem přešel do Českých Budějovic jako instruktor, trenér pro tělovýchovu. Ono to bylo tehdy sloučený s funkcí tajemníka DSO RH, která byla při krajské správě MV. To byla organizace, která zaštiťovala Rudé hvězdy, které byly zřizované na všech okresních útvarech a na PS útvarech. No a jednak to byla samostatná sportovní organizace Rudá hvězda České Budějovice, která vyvíjela v kraji nejširší činnost, protože tady bylo taky největší soustředění lidí a jejich rodinných příslušníků, pro které se taky ty sportovní akce pořádaly.

No a v té době neměla bohužel RH žádné vlastní zařízení a víceméně se využívalo známostí, které měl v té době Vašek Koudelka, který dělal ředitele – tehdy to byl vedoucí tajemník – krajského výboru Rudé hvězdy. A on jako bývalý dlouholetý tělovýchovný funkcionář měl spoustu známých. Tak se zajišťovala tělovýchovná činnost téhle organizace po cizích hřištích, po cizích tělocvičnách. Jak se kde dalo. Využíval se k tomu jednak sokolský stadion pro atletické disciplíny, pro plavecké disciplíny ještě stará plovárna, kde jsme měli takovou vlastní kabinku, kam jsme se mohli během výcviku nebo závodů uchýlit. Organizovaly se tedy plavecké soutěže na sokolském stadionu. Potom se dělala výchova a výcvik mládeže. To bylo organizováno tak, že se dělal odbor základní tělesné výchovy – ZTV se to jmenovalo. To bylo po různých tělocvičnách, především v tělocvičně vedle rozhlasu, dneska je tam Pedagogická fakulta v Dukelské ulici. Tak v té tělocvičně jsme měli pravidelné cvičení dvakrát týdně. V letních měsících jsme využívali hlavně hřiště, tuším, že to bylo Koh-i-nooru, bylo na levém břehu vedle „Maláku“. Tam jsme tedy užívaly to hřiště a později jsme nad tou tratí, směrem proti proudu, postavili tu loděnici. To už jsme stavěli jako Rudá hvězda budějovická. Tak tady v letních měsících se ta naše činnost soustředila v těchto dvou zařízeních.“

Období mezi lety 1952 – 1957

O sportovních úspěších či neúspěších fotbalistů Rudé hvězdy České Budějovice v prvních několika letech činnosti toho bohužel moc nevíme – ostatně stejně jako o jiných oddílech. Archivní prameny jsou příliš roztříštěné, zpravidla ještě nezpracované a tedy nepřístupné, dobový tisk si sportu v první polovině padesátých let téměř nevšímal – na pořadu dne byly „vážnější otázky“ budování nové společnosti (od roku 1954 vycházel měsíčník Sportovec RH, který si však více než sportovních výsledků jednotlivých oddílů RH všímal ideové výchovy v jednotlivých oddílech, účasti sportovců RH na spartakiádě. Zajímavé byly ale informace o životě jednotlivých oddílů RH, které tu a tam přinášel).

Fotbalové soutěže byly hrány po vzoru Sovětského svazu systémem jaro – podzim (zatímco systém soutěží po roce 1945 zachovával určitou kontinuitu a logiku, po roce 1948 začalo docházet k divokým změnám. Nastoupilo se na sovětský model jaro – podzim, v roce 1951 (po ročním trvání) byla zrušena 2. celostátní liga a spolu s ní i divize – druhým nejvyšším soutěžním stupněm se tak stalo dvacet krajských přeborů! Druhá liga byla obnovena v roce 1953. Do jednotlivých soutěží byla mnohdy mužstva nasazována ne podle umístění v tabulce, ale politickým rozhodnutím. K jistému uklidnění a návratu k normálu tak dochází až na konci padesátých let). 

Byly i jiné zvláštnosti z fotbalového života dobově podmíněné. Tak například po zápasech probíhala tzv. beseda, jíž se zúčastnily oba celky a „soudružsky“ rozebíraly celý zápas a vyměňovaly si zkušenosti. Nejvyšší soutěž bylo mistrovství republiky (1. liga) a pak byly krajské soutěže. Přeborníci krajů pak byli rozděleni do skupin a hráli kvalifikaci.

Po roce 1948 nebyl na stránkách Jihočeské pravdy prostor pro informace ze sportovního dění, fotbalu nevyjímaje. Výjimkou byly informace o činnosti organizace Sokol – informace o schůzích, masovém sportu závazcích k různým výročím. První – z našeho pohledu alespoň akceptovatelná – zmínka o sportovním dění v kraji se objevila v Jihočeské pravdě dne 27. června 1952. Ocitujme si zprávy týkající se kopané:

Zajímavosti z jihočeské tělovýchovy a sportu

Nezapomínat na výchovu sportovních diváků

Už před časem byla uskutečněna vzájemná výměna rozhodčích kopané mezi Českobudějovickým a Jihlavským krajem. Osvědčila se, protože rozhodčí obou krajů získali při řízení zápasů nové zkušenosti. Minulou neděli se však neukáznění diváci v Pelhřimově přičinili o narušení dobře se rozvíjející spolupráce sportovců z jižních Čech a Jihlavského kraje. Neslušně se zachovali vůči jednomu z jihočeských rozhodčích a tak krajská sekce kopané v Českých Budějovicích zastavila zatím až do úplného vyšetření případu vysílání svých rozhodčích do Jihlavského kraje. Případ z Pelhřimova znovu dokazuje nutnost soustavné výchovy diváků na našich hřištích kopané.

Sportovci organisují sbírku barevných kovů

Podle vzoru jiných našich krajů připravuje krajská sekce kopané v Českých Budějovicích sbírku barevných kovů a surovin při utkáních. Vypsala soutěž na nejúspěšnější sběr na hřišti, která končí 31. října t. r. Do tohoto termínu musí ohlásit všechny oddíly výsledky sběru. Nejúspěšnější oddíl bude odměněn kopacím míčem. Uspořádání sběru barevných kovů a jiných surovin na našich hřištích je povinné pro všechny oddíly krajského přeboru, ale krajská sekce kopané doufá, že nebude v jižních Čechách oddílu, který by se této soutěže nezúčastnil.

Sobota a neděle na jihočeských hřištích

Na tuto sobotu a neděli je připraven na jihočeských hřištích opět bohatý sportovní program. V sobotu se hraje na Střeleckém ostrově v Českých Budějovicích, jako součást letních okresních slavností, utkání kopané mezi Sokolem Leninovy závody Plzeň a vybraným mužstvem Českobudějovického kraje. V neděli pokračuje také krajský přebor kopané těmito utkáními: SKP[Sdružený komunální podnik] Č. Krumlov – Jitona Lišov, Fezko Strakonice – ČSD Tábor, ČSSZ Tábor – ČZ Strakonice, ČSSZ Písek – Kovosvit Sezimovo Ústí, Motor Union Vodňany – SKP[Sdružený komunální podnik] České Budějovice. Na své si přijdou i přátelé plaveckého sportu, kteří uvidí v sobotu na sokolské plovárně v Českých Budějovicích utkání SKP Č. Budějovice – Sběrné suroviny Praha.

Výsledná tabulka krajského přeboru kopané v sezóně 1952